úterý 20. února 2018

Bojovník srdce

Samuraj sklonil znavenou hlavu.
Chladivý mech konejší ho
po vyčerpávajícím boji.

Co stojí vykročit z davu?
Možná lepší platit než být tím,
kdo sám sebe se bojí.

Láska v srdci silnější je
než zákeřná odplata.
Vkroč tedy do srdce svého
chrámu z nefritu a ze zlata...

Rozjímání u horského pramene...

Hliněnou miskou
nabírám vodu ze skalního pramene.
Krásně čistý je jako cit,
jež rozsvítí srdce těch,
kteří milují bez chtíče...

Jako hebký kvítek...

Tiše se snáší na zem,
růžový květ sakury.

něžný jako doteky tvých prstů,
když hladíš mě po tváři.

Jemný jak tvůj dech a kouzelný
jako posvátnost našeho setkání.

Šaty skrápím ranní rosou,
brouzdám v trávě nohou bosou.

Ve vlasech ty květy přenádherné
mění se v motýly.
Všechen smutek na duši rozptýlí, zmizí bezpráví.

Naslouchej jim,

příběh tvé duše ti vypráví...

čtvrtek 1. února 2018

Uctívejme mistry rovnováhy, nikoli mistry ztrhanosti a workoholismu

Internetem kolují články o tom, jak naše děti jsou líné, nechtějí pracovat, chtějí dělat věci lehčeji a jak jsou zlé a mají vše. Kdežto jejich hodní a bohabojní neposkvrnění rodiče tolik tvrdě dřou, od úst si odpírají a jedině tvrdou dřinou dopracovali se k milionům nebo chajdě na Orlici. :-D Až mi z toho je občas na zvracení, jak hnusně se někteří lidé naparují a shazují mladé lidi, kteří se nemohou dívat na ten kolotoč, ve kterém žijí jejich rodiče, prarodiče a mnohdy i praprarodiče a snaží se, byť občas neohrabaně a přes pády, které mi ale nepřijdou vůbec hloupé a zbytečné, nalézt jiný způsob fungování společnosti. Místo toho, aby se tito lidé zklidnili, přestali běhat jako veverka v kolečku a začali naslouchat, stěžují si na zlou generaci mladých nevděčníků, kteří dozajista zničí celou společnost leností a ignorací k úžasným hodnotám, které byly jistě super za první republiky, ale nyní by potřebovaly značný upgrade. A pak vznikají pojmy jako Generace Why, Mileniálové a podobně. Víte, mně na těchto dětech a mladých lidech obecně nepřijde nic špatného. Oni jsou prostě celistvější ve svém uvažování a spousta věcí jim jde více od ruky. Ukazují nám, že existují i jiné způsoby, jak si zajistit hojnost než jen tím, že budeme mít 20 let stálé místo, celý život stálé bydlení, od 18 let poslušně řidičák a budeme zachovávat povinný respekt k autoritám, které jsou umělé a často nepřístupné jakémukoli dialogu.
Ukazují nám, že existuje i kreativita a že právě ona kreativita je tím, co dává našim životům tvar a směr. Je tím, co nás utváří. A pokud ji potlačíme, rozlijeme se jako voda v rybníce nebo se z nás stávají neurotičtí rtuťovití pracanti, kteří například mají sice za sebou činovnictví v sokole, kariéru hlavního mistra v ČKD, ale se kterými nakonec pro jejich kibicovitou povahu nevydrží nikdo.

Kreativita neexistuje jen u umělců.Někdy si dokonce myslím, že právě umělcům hodně chybí, poněvadž se občas snaží nacpat do škatulí, které ji pak časem omezují. Kreativita prosakuje celým naším životem, ať se živíme manuálně nebo navrhujeme šaty a boty. Práce bez špetky kreativního přístupu vás za chvíli vyčerpá a jednou z ní nebudete mít ani ty peníze. Budete vyhořelí, zahořklí a stále se budete ohlížet tam, kde je tráva zelenější. Ale ona byla kdysi zelená i ve vaší zahradě. Jen jste na ni zapomněli a nechali ji v sobě udusat. Pokud se vám toto povedlo, určitě na sebe nekoukejte jako na nešiku nebo losera, ale zastavte se. Zkuste najít ten poslední moment, kdy jste se ještě cítili šťavnatí a plní kreativity. Najděte si jednu věc, která vám šla jako malým dětem a tu použijte jako nástroj k znovu-probuzení této zahrady. Tančete, zpívejte si při práci. Začněte cítit své prsty, chodidla. Pozorujte malé děti, větší děti... Hodně vám to napoví.

Možná zjistíte, kolik zbytečných starostí a strachů si do nich projektujete. Možná zjistíte, že si namlouváte, že je musíte udržet při životě svou obětí. Tím, že budete dělat práci, která vám nedává smysl od samého začátku. Pusťte ten nesmysl. Vaše děti vám přišly pomoci. Již od okamžiku zrození jsou soběstačné a životaschopné. Je v nich vaše síla a také energie Universa, kterou si přinesly ze své domoviny. I vy jste si ji přinesli. najděte společně způsob, jak navzájem spoluvytvářet rodinu jinak. Nikoli pomocí modelu Já jsem hlavní rodič a teď budeme dělat to a ono. Zkuste to jinak. Každý člen, mladý i starý, by měl cítit, že má v rodině svou funkci. I docela malé děti si ji umí vytvořit.

Děti a dospívající nepotřebují ani animátory a ani dráby, kteří jim vše seberou. Potřebují rovnocennou komunikaci. Možná byste se divili, že vás za to nepřeválcují a nebudou vám skákat po hlavě. To dělají, když jste falešní a snažíte se jim dát pohodlí za každou cenu. Oni ale nepotřebují, abyste je chránili před nepohodlím. Když mají prostor, umí se i sami ochránit. Pouze potřebují pomoci s tím, co by třeba vzhledem ke svému věku ještě nezvládli (kupříkladu určitě desetiletému dítěti nepůjčím auto, ale třeba mu pomůžu se na to připravit do doby, než na to bude psychicky zralé.). Vaše děti si vás váží více než si myslíte. Jenomže když vidí, jak se ničíte a nutíte je, aby též skláněli hlavu a jednali proti sobě, potom se nedivte, že vzdorují a pak nechtějí dělat vůbec nic. Protože když něco udělají, jediné co slyší je: „Taková zbytečnost! Já se dřu v kanceláři a ty si jenom hraješ!“
Ti hodně odvážní vám řeknou na rovinu, že je vaše volba, jestli se budete jenom dřít nebo si uděláte i čas na sebe. A ani se nedivím. Už mají dost obdivování pracovitých Rychlých šípů, kteří sice lámou normy, ale doma skoro nejsou a ze své výplaty mají něco hodně hnědého. Ale hlavně, že zabezpečili rodinu. Nyní se jako lidé učíme najít rovnováhu mezi pracovitostí a kreativitou.

Potřebujeme pracovat celistvě a s citem, abychom skutečně žili a ne přežívali. Aby naše děti byly skutečnými členy rodiny a ne někým, pro koho se otročí. Uvidí-li děti doma, že jde mít se dobře i bez těžké dřiny a naříkání, potom i oni sami budou umět najít způsob, jak zúročit své talenty. Zahálet začnou pouze ve chvíli, kdy se za ně snaží dospělí vše dělat. Jinak nemají proč. Pokud ví, že není třeba ve všem spoléhat na rodiče a že za každým škobrtnutím nebude následovat hysterické ječení jejich matky či otce, tak nemají důvod nicnedělat. V budoucnu se nebudou bát chyb a budou vědět, že silný není ten, kdo překračuje své hranice a trhá normy, ale ten, kdo umí jít do svého potenciálu, nebojí se vykročit ze své komfortní zóny a zároveň ví, kdy je čas konat a kdy má odpočívat.



sobota 27. ledna 2018

Nic nevysvětluj

Nemusíš nic vysvětlovat a dokládat. Není důležité, jak před okolím budeš vypadat. Buď taková, jaká jsi, žij, vždyť rosteš do krásy. Každá bytost má svou cestu. Některé tu cestu zapomněli a teď se bojí, že na ní budou osamělí. A proto se chytají těch, kteří ji znají a se svými druhy soucit mají. A často nepěkně je citově vydírají. Pomaloučku a polehoučku, aby nikdo z nich to nepoznal, aby náhodou se neprobudil a pěkně spal.
Když onen vědomý člověk zjistí, že je čas jít dál, poloslepý začne se chovat jako krutý král. Pořád loudí vysvětlení, samé proč a nač? No protože věci se časem mění. Ovšem toto nechce slyšet panovačný vládce, on z odvážlivce udělat chce zrádce. Chce, aby se cítil bídně ten, kdo snaží se vlídně vysvětlit, proč dál chce svou cestou jít.
Dej dobrý pozor na takového vladaře, co štěká na tě hlasem ohaře. Čím více budeš se mu snažit všechno doložit, tím více on bude chtít tě ponížit a zastrašit. Utíká mu přeci vzácné síly zdroj a on svádí o něj lítý boj. Ubohá duše již dávno zapomněla žít, pokouší se jiným sílu vzít. Rázně ukonči tuto konverzaci neplodnou, běž dál cestou svou. I když zkusí tě do různých sítí lapit, necháš-li se, budeš se moc trápit. Odoláš-li a věrný sobě zůstaneš, nad jeho strachem vyhraješ. Nemocného krále tím možná k uzdravení povedeš.

středa 17. ledna 2018

Sněhové vločky

Jako vločka jemně se snáším na mokrou zem.
Taju,
Rozplývám se na tisícero krystalků
Přetavených
Do jedné kapky vody...

Nejsem jen jedním,
Nemám jen jednu tvář...
Jsem mnohotvárná jak polární zář...

Nesnaž se mne proto lapit,
logikou mysli své mučit a trápit...

Myslíš si, že máš mně v hrsti?
Jak voda proteču ti mezi prsty...

úterý 16. ledna 2018

Tanec se samurajem

Něžnými polibky
sbírám příběh Tvého těla

Jsi tak jemný a hebký,
síla je v tom smělá.

Čistý bojovník plně ve své síle,
vesmírný plamen, co tvoří vše dotekem chvíle.

Dotekem Tvého meče všechny ledy tají,
není to meč strachu, pod nímž všichni umírají.

Posvátný tvůj meč k životu budí spící,
jeho čepel leskne se jak tisíce palácových svící...

Bojovník srdce

Samuraj sklonil znavenou hlavu. Chladivý mech konejší ho po vyčerpávajícím boji. Co stojí vykročit z davu? Možná lepší platit než být t...